Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. kolo SK Modřany – SK Újezd Praha 4 2 : 2 (1:2)

21. 5. 2016

SK Modřany – SK Újezd Praha 4 2 : 2 (1:2)

Úspěšně zvládnutou sobotu 21. května započal náš dopolední duel proti celku Újezd P-4. Tento tým prošel v zimní přestávce zásadní změnou, která má pro tento klub jen pozitivní dopad. Dříve tento tým působil velice nesympaticky, a to hlavně díky člověku, který nese stejné jméno, jako naše nejznámější automobilka. V současné době se soupeři podařilo vybudovat velice fotbalové mužstvo, které si do našeho vzájemného zápasu přineslo jeden obdivuhodný primát. V dosavadních zápasech jarní části neztratil obrozený tým Újezda ani jeden bod, což z něj udělalo štiku naší soutěže. Proč naši hosté měli takovou bilanci, bylo vidět od úvodních vteřin našeho duelu. Malinko se totiž potvrdily naše obavy, že kdykoliv pochválíme za něco někoho z našeho týmu, tak ten okamžitě vždy při první možné příležitosti zklame. Tentokrát si při předzápasové přípravě vyslechla slova chvály naše stoperská dvojice Karel Kukla – Jirka Šídlo. A byla to hlavně tato dvojice, které se vůbec nepodařil vstup do dnešního duelu. Již na konci první minuty zastihl naše stopery v nedbalkách soupeřův hráč, který dobrým tahem na branku využil námi vytvořenou dálnici a z ničeho nic se objevil sám před Pavlem Kocourkem. Ten pro změnu dal hned najevo, kdo bude dnes „ mužem zápasu“.  Byl to právě náš brankář, který doháněl svými zákroky soupeře doslova k zoufalství. V 5. minutě dokázal zneškodnit hned dvě gólovky během několika vteřin. Musel opět napravovat zaváhání středu obrany a zvláště jeho druhý zákrok, kdy se tygřím skokem dostal pod nohy dorážejícího hráče, který mohl dorážet svou zablokovanou střelu do prázdné branky, zasloužil velký obdiv. Hned o minutu později však i on byl krátký na další šanci hostí, které opět předcházela chyba v našem středu obrany a hráč Újezda proměnil svůj samostatný únik – 0:1. Tlak soupeře nadále nepolevoval a jeho hráči předváděli jednu pohlednou akci za druhou. Ovšem my jsme měli v brance Pavla Kocourka. Zejména díky němu jsme přežili úvodních dvacet minut. Kdybychom po této pasáži utkání prohrávali o tři, čtyři branky, tak by se nikdo nemohl ničemu divit.

Když už to vypadalo, že přežijeme drtivý tlak bez další úhony, přišla 25. minuta a s ní další povedený kousek našich stoperů. Při snaze vystavit soupeře do ofsajdu se oba zastaví a stojí. Čekají přitom na zázrak, že by asistent rozhodčího zvedl praporek na znamení postavení hráče mimo hru. To se však správně nekoná a neštěstí je na světě. Prohráváme nula dva,  obrana je na ručník a v našem táboře by se jen těžko hledal někdo, kdo by věřil v nějaké zlepšení. To však přišlo téměř zázračně hned o minutu později. Naši hráči předvedli světu akci na jeden dotek, za kterou by se nemusela stydět ani slavná Barcelona. Míč šel z nohy na nohu a najednou se sám před brankářem objevil Bogdan Kurpita. Jeho pokus o střelu na zadní tyč strážce hostující svatyně dokázal zastavit, na dorážku od Lea Marku byl již krátký – 1:2. Tato branka jakoby odstartovala výborné fotbalové představení. Rázem jsme se hostům dokázali vyrovnat a diváci mohli do konce zápasu vidět oboustranně výborný fotbal. Po změně stran dlouho vládli nad všemi střelci oba brankáři. To, co oba během dnešního zápasu dokázali pochytat, to se dlouho nevidí. Za zmínku stojí fantastický skok Pavla Kocourka, který vytáhl přímý kop letící přímo do šibenice, nebo skvělá robinzonáda brankáře hostí z kraje druhého poločasu, když vytáhl gólovou střelu, která na něj přiletěla z nějakých pětadvaceti metrů. Jak hlavně prvnímu poločasu vládnul náš brankář, druhé dějství mělo hrdinu na opačné straně hřiště. Ale pochvalu zaslouží všichni aktéři zápasu, i naše stoperská dvojice, která byla po dvaceti minutách zralá na vystřídání. Povedený zápas však zdaleka nebyl u konce. Už, už jsme zvedali ruce nad hlavu v 70. minutě. Na centr do malého vápna si naběhl Michal Ardelt, ale z malého vápna hlavou přestřelil. Na vyrovnání jsme si tak museli počkat do 78. minuty. Bogdan Kurpita využil nedůslednosti hostující obrany, která si nedokázala poradit s dalším letícím míčem do jejich vápna a zaslouženě vyrovnal – 2:2. Posledních deset minut jsme se do soupeře zakousli ještě víc a odměna mohla přijít dvě minuty před koncem normální hrací doby. Z pravé strany se sám na brankáře řítil Hoang Anh. Obrovské šance se nejspíše zalekl a situaci nevyřešil dobře. Nechal jen opět vyniknout brankáře, který svým zákrokem napsal definitivní tečku za dnešním zápasem. Remíza je tak nakonec spravedlivá. Hosté dominovali prvnímu poločasu, v druhém jsme byli zase o chlup lepší my. Ze hřiště tak mohli odcházet všichni spokojení. Body se zaslouženě rozdělili, ale hlavně byl k vidění FOTBAL!!! Ten den pro nás ještě zdaleka nekončil. Tradičně po našem zápase nastoupila ke svému duelu naše Benfika. I ta svůj úkol zvládla a připsala si další tři body za výhru 1:0. Pak už následoval vrchol dne. Přátelský mezinárodní zápas proti londýnskému Spitfire United F.C. Tento duel se vedl vyloženě v přátelském duchu, který nemohl skončit jinak, než remízou. Pak již hráče táhla k sobě vůně grilovaného masa, půllitry chlazeného moku a povedený den skončil velice příjemným společným posezením. To se u některých protáhlo do brzkých ranních hodin, ale o tom třeba jindy….

Sestava: Kocourek – Ardelt, Kukla, Šídlo, Przyczko – Marku, Machačný (75. Hoang), Vošta, Hoskovec Petr (85. Huk)– Kurpita (90. Hoskovec  Martin), Kostrounek (64. Šobotník)
Nenastoupil: Šimončík

Branky: 26. Marku, 78. Kurpita