Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.kolo - Muži A /Sokol Lipence/

5. 5. 2014

 

                                                     Sokol Lipence - SK Modřany 2 : 2 (1:1)

Další soutěžní zápas nás čekal v neděli 4. 5. 2014, kdy jsme zajížděli na hřiště Sokola Lipence. Proti tomuto celku se nám dlouhodobě nedaří, přesto jsme do zápasu nastupovali s touhou urvat tři body. Měli jsme mírné obavy nejen z fanoušků, kteří již tradičně vehementně podporují svůj tým. K jejich velké cti se utkání obešlo bez velkých vulgarit a jejich chování bylo příjemným překvapením. Bohužel to stejné se nedá říci o rozhodování zápasu, které bylo naší další obavou. Během duelu došlo ke třem zásadním situacím, při kterých jsme cítili výraznou křivdu. Samotný zápas začal hned v první minutě šancí domácích. David Kolařík slabě odvrátil dlouhý nákop a míč se dostal k domácímu útočníkovi. Ten pohotově za vápnem vystřelil, s jeho zakončením si však Honza Hnízdil lehce poradil. Ve 3. minutě jsme se poprvé o slovo přihlásili my. Jednoduchou kombinací po ose Karel Kukla - Leo Marku se míč dostal křižnou přihrávkou na Honzu Machačného, který se pokusil o zakončení. Jeho střele chyběla přesnost a skončila vedle branky. Na první gól jsme si museli počkat do 9. minuty. Martin Vošta dostal rychle hru na domácí polovinu a přesnou přihrávkou vyslal do brejku Karla Kuklu. Ten si poradil na jedničku a svůj nájezd zakončil gólovou střelou - 0:1. Bohužel z vedení jsme se neradovali příliš dlouho. Ve 13. minutě přiletěl do našeho malého vápna dlouhý aut. Tam se nedohodli David Kolařík s Honzou Hnízdilem, kteří si dávali navzájem přednost. Toho využil lipenecký hráč a s pomocí Pavla Vodrážky, který se snažil odvrátit pohromu, dostal míč do sítě - 1:1. Po vyrovnání upadla hra do podprůměru. My jsme se vůbec nedokázali dostat do tempa, hráli jsme zbytečně na velkém prostoru a chyběla nám mezihra. Ještě hůř působila hra domácích. Ti si nedokázali pořádně přihrát a vlastně po celý zápas se uchýlili k dlouhým nákopům na vysoké útočníky. Ve 26. minutě přišel první sporný moment. Karel Kukla vybojoval ve velkém vápně na domácím stoperu míč a mohl postupovat sám na bránu. Chybující stoper ho evidentně stáhl zezadu rukama a poslal ho zápasnickým chvatem k zemi. K našemu údivu zůstala píšťalka němá a pokračovalo se ve hře. Další šanci jsme si připravili o dvě minuty později. Zdeněk Zahradník dobře napadal domácí rozehru a získaný balón posunul na Lea Marku. Ten se prosadil přes obránce a z levé strany postupoval sám na brankáře. V zakončení však zklamal a s jeho střelou si domácí brankář poradil. Ve 34. minutě jsme měli možnost zahrávat rohový kop. Odvrácený míč lipeneckou obranou se dostal k Honzovi Przyczkovi. Ten vyslal z vápna tvrdou střelu mířící pod horní tyč. Do cesty se míči postavila ruka nad hlavou lipeneckého hráče, který tímto zákrokem zastoupil brankáře. I tentokrát se píšťalka neozvala a my jsme podruhé v zápase byli hrubě poškozeni. O poločasové přestávce bylo nutno v kabině krotit emoce hráčů a pokusit se i přes nepřízeň vybojovat tři body. To jsme začali plnit hned ve 48. minutě. Leo Marku se dravě dostal do vápna a mohl postupovat sám na branku. V tom okamžiku přišla zezadu kosa domácího hráče a hlavní rozhodčí už musel odpískat penaltu. S tou si suverénně poradil Karel Kukla a poslal naše barvy opět do vedení - 1:2. Ve druhém poločase jsme působili aktivnějším dojmem, snažili se kombinovat, vytvářeli jsme si i šance, ale celkový dojem ze hry nebyl pro diváka dobrým. Po gólu volala šance Petra Pecinovského z 61. minuty. Nepodařilo se mu však využít chyby stoperů a nedokázal přehodit vybíhajícího brankáře, který byl hodně daleko z velkého vápna. V 65. minutě přišel další, již třetí sporný moment. Na kolmou přihrávku do vápna z pravé strany si z druhé vlny naběhl Martin Vošta a poslal míč potřetí do sítě. Bohužel naší radost překazil zvednutý praporek. Co je nám platné, že po skončení utkání velká řada domácích příznivců uznala, že se v žádném případě o ofsajd nejednalo, že náš hráč nabíhal tak pět metrů před posledním obráncem. Další rána přišla v 69. minutě. Lipence podnikli akci středem hřiště, která skončila přihrávkou na volného hráče. Ten nikým nehlídán zakončil střelou k tyči a vyrovnal na 2:2. Domácím tento stav vyhovoval a nikam se netlačili. Ani naši borci, kteří byli viditelně psychicky zlomeni, si nedokázali přesně přihrát, natož ohrozit branku. To vše mohl utnout ve druhé minutě nastavení Martin Vošta. Po přihrávce od Pavla Vodrážky natáhl ze dvaceti metrů k tvrdé střele. Ta, po teči obránce, skončila těsně nad břevnem a zastavila se na horní síti. Po závěrečném hvizdu jsme sice prodloužili jarní neporazitelnost, ale dnes jsme měli na vítězství. Hráči v kabině ještě dlouho po zápase cítili velkou křivdu, která byla na nich dnes spáchána. Musíme však rychle oklepat, zapomenout a dobře se připravit na příští sobotu, kdy na našem hřišti přivítáme SK Střešovice 1911.

Sestava: Hnízdil - Vodrážka, Kolařík, Šídlo, Przyczko - Machačný (63. Matějka), Vošta, Zahradník (66. Bogár), Kukla, Marku (84. Hoskovec) - Pecinovský (88. Šobotník)
Nenastoupil: Babica

Branky:
9., 48. z pen. Kukla